Počasí - čím dál hnusněji , Já - čím dál krásnější

Tak tu máme dalších pár čiperných dnů za sebou. Počasíčko se kazí a kazí, ale já jsem prej krásnější a krásnější, takže mě to nerozhází. V týdnu jsem mooc lečil pánečkovi autoritativní komplexy, který si filtruje na mě stylem sedni, lehni, ke mě, dones.... Bohužel ve školce, nebo na výběhu se tolik nepředvedme a páneček se na mě občas až  utrápeně ksichtí. Jsem roztěkaná a bystrá potvora, takže venku dá pánečkovi hodně práce upoutat mou pozornost. Aby né, vždyť kolem mě lítá dalších deset hafíků, támhle jede kolo a tam křičí mimino, jé a tam na mě kouká holub a říká "Tak o co se vsadíš že ti uletím, když se ke mě rozběhneš" a tady to někdo počůral, jee autoooooo... Vysvětluje okolí, že doma, nebo když jsme uplně sami bez ruchu, by jsme mohli klidně dělat zkoušky z poslušnosti, ale to nic nemění na tom, že to musíme vychytat i v civilizaci.  Takže páneček řekl, že na to doma prdí a to co už chápu, jen se mě nechce, do mě bude tlačit venku v rušných místech.
Mimo toto postěžování si, je všechno parádní. Hrajeme si, výletujeme, hrabeme, štěkáme, mazláme se, bojujeme, papáme, prostě vše z čeho mám radost.

V pátek jsme se byli podívat na závody agility, které se pořádaly na místě mojí školky v Pší škole Na Ostrově. Páneček si závodů zase tolik neužil, protože starost o mě byla veliká. Ale zároveň mě moc chválil a říkal, že čekal výdrž nervů max. 15minut mezi tolika hafíky. Já ale zvládnul chvilkama i sedět a jenom vše sledovat bez citovýho vydírání "pusť mě za ostatníma, nebo se na tom obojku oběsím". Pohrál jsem si s štěňátkama co tam byly na čumendu jako já a potkal jsme tam čokoládu Chockie s kterou jsme se parádně ožužlali a vzájemně poslintali. Takže jsme vydrželi až do oběda a závody byly paráda, už se moc těším, až budu taky hopsat a prolítávát tunýlkama.

V sobotu jsme vyrazili na výlet s Kečíkem. Jenomže troubela páneček, měl bolavej zoubek a i přes to chtěl výletovat. Paní Kečrová mu naštěstí vysvětlila, že oteklej čumák není sranda a výlet jsme zkrátili jen na dvě hodiny. Z toho závěr výletu jsem byl na provázku, protože jsem se neudržel a musel prohánět cyklomagory a protivnej páneček s bolavou čuňou neměl náladu mě honit někde po Hádech. I tak jsem si s Kečrem chvilku pohrál, pocuchtal mu žgraně a to já moc rád.
Jo, a už jsem říkal, že jsem čím dál krásnější hafík?