Ježiši, kupte mu někdo kameru..

Milý Ježíšku, vím že píšu dosti předčasně, ale moc tě prosím, naděl pánečkovi normální foťák, nebo kamerku. Vím že si teď hodně ujíždí na fotkách mé maličkosti, které se i sem tam vydaří, ale nečekal jsem, že ho začne hrozně bavit zaplácávat můj blogýsek videama s opakujícím se scénářem "zrzavý flek honí tříbarevný flek". Prosím, pokud na severním pólu něco máš, hoď to v prosinci ke mě do pelechu, já mu to předám. Děkuju.

Běhám stále, běhám rád, aneb Catchere ty jediný mě unavíš

Ták, dneska to byl parádní večer, protože jsme se zvládli domluvit s Kečíkem na provětrání zase. A když mě venčí Kečr, tak to stojí vždy za to a spím jako miminko. Nebudu to dlouze obkecávat, protože k běhání s ním není co dodat, je to "best of". Snažím se co to jde, aby jsem s ním držel krok. I když to ještě není ono, každý týden vidím jak se moje pohyby stávají víc smysluplnými, ladnými a rychlejšími.

Jo páneček si tedy neodpustil pár obkecávek k následujícímu videu. Omlouvá se za kvalitu, jelikož natáčet na levný foťák není uplně totožný s zdravým rozumem a přidaná hudba není až tak z důvodu většího efektu, jako odstranění "strašně vtipných" hlášek našich pánečků. První část videa je zpomalená, protože běháme šíleně rychle a to už ten foťáček nestíhá vůbec.
Kečíku, těším se na další, to už tě určitě doženu.

Aron vám dává křídla

Poslední týden byl opět v duchu hyperaktivity. Lidi se pánečka ptají, jestli mě vůbec dává najíst a neleje do mě jenom RedBull. Ano, jsem trochu dělová koule, ale oba jsme šťastni, že máme oboustranný elán pořád si hrát, takže nám to vyhovuje.
Ve čtvrtek jsme měli školičku, na které jsem opět předvedl svoji netrpělivost. Když cvičíme, je na mě páneček hrdý, protože chápu přímo božsky. Ovšem v přestávkách, kdy čekáme, až si to vyzkouší jiný kamoš, ostatní pánečkové koukají, co to tam je za nezvladatelnou bestii, protože já čekat a koukat jak se prohaní někdo jiný prostě nebudu a nebudu, dup! Jinak se mě mooc líbilo probíhání tunýlkem. Neodpustil jsem si již tradičně přerušit agility tréning na druhým konci cvičáku. Tentokrát jsem ale dostal do kožíšku od dospěláka... asi jim už došla trpělivost. Vyslechl jsem si pár poznámek jako "ježiš Aronku co my s tebou budeme dělat, ty seš šílenej"  Do další školičky se moc těším, co by si tam beze mě počali, vždyť by se tam unudili.
Pátek byl velmi významný den. Už mám totiž 5 měsíců. Dostal jsem nějaký dobrůtky a další hračku. Páneček říkal, že to hračkování na chvíli stopne, protože to doma vypadá jako ve školce, když se rozhodnu roztahat vše po pokoji, ale já vím, že zase někde něco objeví a přijde mu to nejlepší hračka na světě a nevydrží zkusit jestli se mě bude líbit.

V sobotu ráno jsme vyrazili na výlet společně s kámošem Ronem. Hodně si spolu hrajeme a dovádíme s balónkem i bez. Ronečkovi konečně došlo, že dokud se neožene, tak budu do jeho žgraně zakouslej klidně celý den. Ukázal jsem mu, jak se běhá za balónkem a jak je super skočit do blatíčka a potom poskákat pánečky a vůbec parádně jsme si to užili.

Podzim

Minulý týden nám začalo kolabovat pěkný počasíčko a skončil čas zahrádek. Nevadí, i tak pořád lítáme a na déšť nehledíme. Ostatní pejsci taky pořád chodí ven, takže páneček si splkne co papáme, jak jsme staří a jak posloucháme, mezitím co my se poskáčeme a proběhneme. Jsem čím dál větší kus chlapa, protože už mám 18 kilo a to ne že by jsem tloustnul, prostě krásně rostu. Před pár dny jsme kousek od domečku objevili kámošku, taky maliňačku a to jsme mysleli, že v okolí snad ani žádná není. Je moc šikovná, chytá talířky, skáče přes lavičky a nosí hračky, paráda. Jen její panička je dle pánečka hodně mladá a tak prý nechtěl vypadat divně a moc ji otravovat, aby si někdo neřekl, že je divnej. Někdy ho prostě nechápu, kdyby jí očuchal zadek a zavrtěl ocasem, jak to dělám já, tak je všechno oukej, nebo ne?

Jinak v pátek mám opět narozeniny, už to bude 5 měsíců. Jsem zvědavej s čím se páneček předvede, protože ten tyto mininarozky vždy očividně prožívá víc než já. A to zároveň znamená, že mý štěněcí léta se blíží pomalinku ke konci a i když se to nezdá, než se páneček naděje, vlítnu do puberty, kterou ho všichni straší, že "to teprv uvidíš co je to šílenej pes" a já mu zabrat určitě dám, o to se nebojím. Na druhou stranu si k sobě pořád hledáme lepší cestu a jemu konečně dochází některý věci. Jako třeba, že pamlsek je hrozně fajn a určitě ho neodmítnu, ale zase tak mimo z něj nejsem a odměna hračkou a hraním si na přetahovanou a aportovanou po tom co dělám věci podle jeho představ má mnohem viditelnější efekt v tom, jestli ho příště poslechnu znova.
Dneska jdeme konečně zase do školky. Minulý týden jsme vynechali, protože probíhalo MS Agility a s tím spojený odjezd tety, která to tam celý vede, aby reprezentovala ČR. Takže provoz našeho kroužku byl trošku omezený. S pánečkem jsme průběh chvílama sledovali, fandili, já občas i štěkl, protože zvuky francouzkých psů mě dráždily a společně si říkali, jak to bude fajn, až vyrostu a taky si zahopsáme.

Další várka zážitků

Jak se máme? Skvěle.Páneček měl teď pět dnů volna, takže jsme si hráli jak jen to šlo. Středu jsme měli celodenní výletování. Hned ráno jsme vlezli do malé vrčící krabice a za chvilku se objevili u začarovaných lesů, kam chodíme na prochajdy s Arnym a páničci tam vždy zabloudí, takže se procházky protahují a to mě vyhovuje, protože já si chytám klacíky, otravuju Arnyho, sem tam vyběhnu za nějakým cyklistou a užívám si pohybu. Mezitím Arnyho panička povídá jak musíme jít tudy, protože něco a můj páneček mává rukama, že přece se musí tamtudy, protože něco jinýho a nakonec vylezeme z lesa a už mávají rukama oba, že je to nemožný, vždyť jem šli tamtudy, tak proč jsme uplně někde jinde. Po pěkným výletě jsme si šli domů něco spápnout a pár hodin odpočnout. V pozdnějším odpoledni páneček opět mile překvapil. Sedli jsme do té veliké vrčící krabice, kde je dusno, smrad, hodně lidí a to znamená jediný - "jedeme za Kečreeem na miskuuu". Vyčabrali jsme se s balónkem ve splavu, já udělal Kečíkovi masáž žgraní a ještě nám paní Kečrová házela můj balónek na palouku, aby jsme nešli na misku úplně mokří a trošku oschli. Jo, neodpustím si pochlubit sám sebe, protože Kečík při jednom hodu balónek ztratil a tak jsme hledali, hledali, nemohli najít a hádejte kdo ho nakonec našel a přinesl??

Na večer se páničci šli přesvědčit jestli jsou pořád alkoholici, dali si nějakou svatováclavskou novinku u které se ksichtili jako já když mě štípla včelka do čumáku. Zpravili si chuť dalšíma miskama a frčeli jsme po náročným dni chrupkat do plechů.
Ve čtvrtek jsme jen tak courali po venku a hráli si s balónkem. Odpoledne jsme ale vyrazili do školky za ostatníma štěňátkama a za tetama, který pánečka učí mluvit tak, aby to bylo srozumitelný a já pochopil s čím to zase otravuje. Opět jsem se projevil jako hyperaktivní dítě, který potřebuje všechny kámoše tahat za uši a tvářit se, že po hodině školky jsem se teprve zahřál, tak kdy jako budeme konečně házet balónek, nebo talíř.
Nastal pátek a po ránu jsme vytáhli na výlet dalšího z mých kamarádů, boxera Ronečka. Rona mám rád, je na mě moc hodnej. Myslím, že by nijak neprotestoval i kdybych se mu za tu jeho čuňu pověsil uplně a nechal se tahat. Zároveň si se mnou aktivně hraje, dokud mu nedojde dech a že mu vždy dojde, protože ho proháním dokud se mu pěna od čumáku nerozšíří po celé hlavě. Až je úplně zaslintanej, lehneme si, on si o mě všechno pečlivě utře, páneček začne povídat úplně špatně nějaký příkazy, který ho ve školce vůbec neučili (je vidět jak dává pozor), jako "sliz přes celý záda", "ne, teď tě nepohladím" a utře zase pečlivě on mě.

Po pátku vždy přichází víkend, to znamená aspoň jeden velký výlet a ani tentokrát to nebylo jinak. Vylítli jsme daleko od města, kde nás nebude nikdo rušit a můžeme se soustředit jen na dovádění. Zkoušeli jsme si různý manýry ze školky, lítali za talířem, papali piškotky a sušený lososy, objevil jsem potok, kdy jsem přišel na zajímavou věc a to že v tůňce, kde je to nejsmradlavější blatíčko jsou různý klacíky, který musím všechny vytahat na břeh, aby mě nezavazely při koupeli.

Pět dnů uteklo jako voda. Já pořád rostu jako z vody a hlavně vodu miluju, takže je vše jak má být a už se těším, až se zase podělím o novinky, zážitky a obrázky.