... a víkendy jsou nej ...

Tento víkend jsme byli v totálním nasazení. Myslím to tak, že jsme byli víc venku a lítali, než se povalovali v pelíšku a víc myslím tak, že vlastně od rána do večera. Hned po ránu se začal páneček balit a já už přišel na to, že jakmile začne schovávat do tašky i moje misky a hračky, nejde jenom o prochajdu za dva kopce, ale velký výlet. Takže si hned k té tašce lehám a trpělivě ji hlídám, aby pánečka náhodou nenapadlo odfrčet s mýma věcma samotnýho a mě nechat v pelechu. Naskočili jsme do malé vrčící krabice a nechali se chvíli natřepávat, než jsme dorazili do divočiny s kilometrama lesů, luk, potůčků a hlavně bez cyklobláznů, který ještě na volno úplně nezvládáme bez toho, aby jsme si aspoň trošku poodběhli. I když páneček situaci troškec podcenil a užíval si jak krásně se nám blbnutí prokládá cvičením, protože okolní ruchy jsou, ale né tak intenzivní a tento level už je pro mě docela zvladatelný. Nebyl.

Trajdáme si to tak po paloučku, očichávám travičky, páneček mačká tu divnou věc co dělá obrázky a u toho si brble na střídačku "jo ta bude dobrá", nebo "mmm tak to jsem nestihl". V tomto rozjímání na nás oba udeří neuvěřitelnej úlek, protože kousíček od nás z křoví vylítne něco velikýho. Nejdřív uskočím, ale ve vteřině si uvědomuji, že je to srnka, která neletí na nás. Naopak utíká od nás, takže přirozeně reaguji vystartováním na plno. Páneček křičí, ale moje černo před očima se rozmlžilo až po chvilce, kdy jsem vběhl do jinýho roští a ztratil ho z dohledu. Přibíhám zpět s jazykem na ťapkách a slinama až na zádech. Páneček chlácholivým hlasem chválí, že jsem se nakonec přecejen otočil a běžel zpět. I když jeho hlas zní ťuťuňuňu hodnéééj, slova jsou ty debílku toto mě nedělej, aby si aspoň nějak ulevil. Až na tento incident, bylo výletování úžasný. Naběhali jsme spoustu kilometrů, pěkně poslouchali, chytali balónky a talíře, očichali co se dalo, prozkoumali různý prostředí a terény. Na večer jsme se šli uskladnit na chajdaloupku, aby jsme mohli využít ještě celý nedělní dopoledne volnýmu blbnutí.

Odpoledne jsme opět naskočili do třepadla a objevili se u pelíšku, kam jsem zalehl a nehnul se až do večera. Teda trošku hnul. Plný zážitků jsem měl divoký sny, takže občasný běhání ve spánku a pro pánečka nepochopitelně vytvořený pazvuky proběhly.