Podzim

Minulý týden nám začalo kolabovat pěkný počasíčko a skončil čas zahrádek. Nevadí, i tak pořád lítáme a na déšť nehledíme. Ostatní pejsci taky pořád chodí ven, takže páneček si splkne co papáme, jak jsme staří a jak posloucháme, mezitím co my se poskáčeme a proběhneme. Jsem čím dál větší kus chlapa, protože už mám 18 kilo a to ne že by jsem tloustnul, prostě krásně rostu. Před pár dny jsme kousek od domečku objevili kámošku, taky maliňačku a to jsme mysleli, že v okolí snad ani žádná není. Je moc šikovná, chytá talířky, skáče přes lavičky a nosí hračky, paráda. Jen její panička je dle pánečka hodně mladá a tak prý nechtěl vypadat divně a moc ji otravovat, aby si někdo neřekl, že je divnej. Někdy ho prostě nechápu, kdyby jí očuchal zadek a zavrtěl ocasem, jak to dělám já, tak je všechno oukej, nebo ne?

Jinak v pátek mám opět narozeniny, už to bude 5 měsíců. Jsem zvědavej s čím se páneček předvede, protože ten tyto mininarozky vždy očividně prožívá víc než já. A to zároveň znamená, že mý štěněcí léta se blíží pomalinku ke konci a i když se to nezdá, než se páneček naděje, vlítnu do puberty, kterou ho všichni straší, že "to teprv uvidíš co je to šílenej pes" a já mu zabrat určitě dám, o to se nebojím. Na druhou stranu si k sobě pořád hledáme lepší cestu a jemu konečně dochází některý věci. Jako třeba, že pamlsek je hrozně fajn a určitě ho neodmítnu, ale zase tak mimo z něj nejsem a odměna hračkou a hraním si na přetahovanou a aportovanou po tom co dělám věci podle jeho představ má mnohem viditelnější efekt v tom, jestli ho příště poslechnu znova.
Dneska jdeme konečně zase do školky. Minulý týden jsme vynechali, protože probíhalo MS Agility a s tím spojený odjezd tety, která to tam celý vede, aby reprezentovala ČR. Takže provoz našeho kroužku byl trošku omezený. S pánečkem jsme průběh chvílama sledovali, fandili, já občas i štěkl, protože zvuky francouzkých psů mě dráždily a společně si říkali, jak to bude fajn, až vyrostu a taky si zahopsáme.