Jak se máme? Skvěle.Páneček měl teď pět dnů volna, takže jsme si hráli jak jen to šlo. Středu jsme měli celodenní výletování. Hned ráno jsme vlezli do malé vrčící krabice a za chvilku se objevili u začarovaných lesů, kam chodíme na prochajdy s Arnym a páničci tam vždy zabloudí, takže se procházky protahují a to mě vyhovuje, protože já si chytám klacíky, otravuju Arnyho, sem tam vyběhnu za nějakým cyklistou a užívám si pohybu. Mezitím Arnyho panička povídá jak musíme jít tudy, protože něco a můj páneček mává rukama, že přece se musí tamtudy, protože něco jinýho a nakonec vylezeme z lesa a už mávají rukama oba, že je to nemožný, vždyť jem šli tamtudy, tak proč jsme uplně někde jinde. Po pěkným výletě jsme si šli domů něco spápnout a pár hodin odpočnout. V pozdnějším odpoledni páneček opět mile překvapil. Sedli jsme do té veliké vrčící krabice, kde je dusno, smrad, hodně lidí a to znamená jediný - "jedeme za Kečreeem na miskuuu". Vyčabrali jsme se s balónkem ve splavu, já udělal Kečíkovi masáž žgraní a ještě nám paní Kečrová házela můj balónek na palouku, aby jsme nešli na misku úplně mokří a trošku oschli. Jo, neodpustím si pochlubit sám sebe, protože Kečík při jednom hodu balónek ztratil a tak jsme hledali, hledali, nemohli najít a hádejte kdo ho nakonec našel a přinesl??
Na večer se páničci šli přesvědčit jestli jsou pořád alkoholici, dali si nějakou svatováclavskou novinku u které se ksichtili jako já když mě štípla včelka do čumáku. Zpravili si chuť dalšíma miskama a frčeli jsme po náročným dni chrupkat do plechů.
Ve čtvrtek jsme jen tak courali po venku a hráli si s balónkem. Odpoledne jsme ale vyrazili do školky za ostatníma štěňátkama a za tetama, který pánečka učí mluvit tak, aby to bylo srozumitelný a já pochopil s čím to zase otravuje. Opět jsem se projevil jako hyperaktivní dítě, který potřebuje všechny kámoše tahat za uši a tvářit se, že po hodině školky jsem se teprve zahřál, tak kdy jako budeme konečně házet balónek, nebo talíř.
Nastal pátek a po ránu jsme vytáhli na výlet dalšího z mých kamarádů, boxera Ronečka. Rona mám rád, je na mě moc hodnej. Myslím, že by nijak neprotestoval i kdybych se mu za tu jeho čuňu pověsil uplně a nechal se tahat. Zároveň si se mnou aktivně hraje, dokud mu nedojde dech a že mu vždy dojde, protože ho proháním dokud se mu pěna od čumáku nerozšíří po celé hlavě. Až je úplně zaslintanej, lehneme si, on si o mě všechno pečlivě utře, páneček začne povídat úplně špatně nějaký příkazy, který ho ve školce vůbec neučili (je vidět jak dává pozor), jako "sliz přes celý záda", "ne, teď tě nepohladím" a utře zase pečlivě on mě.
Po pátku vždy přichází víkend, to znamená aspoň jeden velký výlet a ani tentokrát to nebylo jinak. Vylítli jsme daleko od města, kde nás nebude nikdo rušit a můžeme se soustředit jen na dovádění. Zkoušeli jsme si různý manýry ze školky, lítali za talířem, papali piškotky a sušený lososy, objevil jsem potok, kdy jsem přišel na zajímavou věc a to že v tůňce, kde je to nejsmradlavější blatíčko jsou různý klacíky, který musím všechny vytahat na břeh, aby mě nezavazely při koupeli.
Pět dnů uteklo jako voda. Já pořád rostu jako z vody a hlavně vodu miluju, takže je vše jak má být a už se těším, až se zase podělím o novinky, zážitky a obrázky.
Žádné komentáře:
Okomentovat