Poslední týden byl opět v duchu hyperaktivity. Lidi se pánečka ptají, jestli mě vůbec dává najíst a neleje do mě jenom RedBull. Ano, jsem trochu dělová koule, ale oba jsme šťastni, že máme oboustranný elán pořád si hrát, takže nám to vyhovuje.
Ve čtvrtek jsme měli školičku, na které jsem opět předvedl svoji netrpělivost. Když cvičíme, je na mě páneček hrdý, protože chápu přímo božsky. Ovšem v přestávkách, kdy čekáme, až si to vyzkouší jiný kamoš, ostatní pánečkové koukají, co to tam je za nezvladatelnou bestii, protože já čekat a koukat jak se prohaní někdo jiný prostě nebudu a nebudu, dup! Jinak se mě mooc líbilo probíhání tunýlkem. Neodpustil jsem si již tradičně přerušit agility tréning na druhým konci cvičáku. Tentokrát jsem ale dostal do kožíšku od dospěláka... asi jim už došla trpělivost. Vyslechl jsem si pár poznámek jako "ježiš Aronku co my s tebou budeme dělat, ty seš šílenej" Do další školičky se moc těším, co by si tam beze mě počali, vždyť by se tam unudili.
Pátek byl velmi významný den. Už mám totiž 5 měsíců. Dostal jsem nějaký dobrůtky a další hračku. Páneček říkal, že to hračkování na chvíli stopne, protože to doma vypadá jako ve školce, když se rozhodnu roztahat vše po pokoji, ale já vím, že zase někde něco objeví a přijde mu to nejlepší hračka na světě a nevydrží zkusit jestli se mě bude líbit.
V sobotu ráno jsme vyrazili na výlet společně s kámošem Ronem. Hodně si spolu hrajeme a dovádíme s balónkem i bez. Ronečkovi konečně došlo, že dokud se neožene, tak budu do jeho žgraně zakouslej klidně celý den. Ukázal jsem mu, jak se běhá za balónkem a jak je super skočit do blatíčka a potom poskákat pánečky a vůbec parádně jsme si to užili.
Žádné komentáře:
Okomentovat