Zpátky ke školce. Páneček přilítl vyjukanej, honem honem Aronku, musíme spěchat. Normálně se plouží a chystá na výlet snad půl hodiny. Vyrazili jsme do neznáma, chvíli se povenčili a přišli k plotu za kterým bylo spoousta hafíků a všichni si hráli. Řikám pánečku, dělej, já tam chcu taky a taky že jo. Vzal mě dovnitř, kde mě všichni vítali, chválili jak jsem krásnej, někteří i věděli kdo jsem a jak se jmenuju, což je normální, protože jsem slavnej kam příjdu a hafíci se mnou dváděli. Po chvilce dovádění přišlo učení. Zkoušeli jsme, jestli přijdu za pánečkem, když mě zavolá. To jsem zvládal hravě. Až si to všichni vyzkoušeli, měli jsme zase chvilku na dovádění. Převálcoval jsem všechny ostatní štěňata až na malýho boxerka, který se nenechal, ale pak jsem si všimnul, že na druhým konci hřiště lítají a hopsají dospěláci, takže mě to nedalo a musel jsem jim jít ukázat jak se to má dělat. Očividně ze mě měli velkou radost, jelikož museli přerušit jejich trénování a vyhnat mě zpátky za pánečkem. Tak jsem se proběhl a na řadu přišlo sezení. Sedni umím už taky pěkně, není to úplně u nohy jak mě páneček opravuje, ale chápu co to znamená a tak jsme byli zase pochváleni. Po vyčerpávajícím sedání jsem měl pocit, že je zase potřeba udělat něco jinak, než všichni ostatní, aby jsem si zachoval svoji výjmečnost. Hodná teta nám donesla misku vody, tak jsem se k ní musel natlačit jako první, půlku vypít a tu druhou půlku jsem začal vyhrabávat packou, protože buď budu pít jenom já, nebo nikdo. Následovalo lehání. to nám ještě nejde tak pěkně jako sedání a musí se mě trošku pomoci, ale denně trénujeme, takže na další hodině, už se určitě předvedem s velkým potleskem. Dál jsme prolízali tunýlkem, vyskakovali na krabicu a lezli do krabice. To mě nerozhodilo, já vylezu na cokoliv a nacpu se do čehokoliv, hlavně když potom přijde odměna. Hodina utekla jako voda, štěňata už polehávaly, pobíhaly pomalu a hledaly si místečko, kde se pěkně natáhnout.
Já byl pořád plnej sil, všechny jsem je otravoval, proč si jako nejdou ještě hrát, vždyť jsme se vůbec nevyřádili. Slyšel jsem jak pánečkovi paní učelka říká "...je trošku hyperaktivní ne?" nevím co to je, ale určitě je to dobře, protože páneček mě na to podrbal a říká "..no jo, je to takový moje turbo". Přišel se na mě podívat i můj velký kmotr, jestli se pěkně učím a nedělám mu ostudu. Paní učitelku správně upozornil, aby na mě šla opatrně, protože jsem velikej zabiják a tetu s foťákem taktně srovnal, proč fotí věci kolem mě a né mě samotnýho. Moc rád jsem ho zase viděl a doufám, že přijde někdy opět juknout, jak se mám a rostu do krásy. Už se těším na další školku, až všem zase něco předvedeme. Jinak papáme čím dál víc a pořád mě moc chutná, takže za chvilku dovrším další kilo ve své váze. Trošku tahám když mě má páneček na provázku, ale pořád má ještě hodně trpělivosti, každou procházku několikrát vysvětlovat, že se mu to nelíbí, tak snad mě to brzy přestane bavit úplně. Páneček teď bude mít pár dnů volno a hodlá je hlavně věnovat komu jinýmu než mě, takže o další zážitky nebude určitě nouze.
Žádné komentáře:
Okomentovat