Venčení s Catcherem II : Čoky

A máme za sebou druhý společný týden. Rozkousali jsme zase pár nesmyslů, který páneček považuje za důležitý, přetvořili zahrádku víc podle svých představ, ale hlavně přišel zase víkend. To znamená druhá velkolepá sobota, jak jinak naplněna zážitky až na půdu. Domluvili jsme se s Catcherem, že zase zajdem ke splavu a pánečci si skočí na misku s žlutou vodou, až se budeme tvářit utahaně. Dnes jsem ale nebyl jedinej návštěvník Kečíkova obydlí. Čekala tam na mě malá roztomilá slečna. Teda slečna... dominantní Čoky která mě uvítala s otevřenou tlamičkou letící přímo na můj krk a když jsem se dostatečně nepodvolil, tak si to vyštěkala. Ale nevadilo, skvěle jsme si zadováděli. Já jsem ji za to uvítání naučil jak se hrabe packou v misce plné vody, aby z ní měla panička větší radost a tím jsme si kvit. Páneček říkal, aby jsem její jméno radši psal tak jak se to čte (netuším proč) a já si na oplátku vyškemral vložení fota, kde jsem hrdina nahoře i když to popravdě byly výjmečný situace.

Když už jsme u Kečíků doma vytvořili dostatečnej bordel, vyrazili jsme všichni tři hafíci i páníčci na výlet. Dusno trošku polevilo, na obloze se objevilo pár mráčků a tak se šlo o něco veseleji než minule. To samozřejmě neznamenalo, že nebude koupačka. U splavu jsme s Kečrem zahájili naši už dalo by se říct tradiční hru - Kečr loví balónek a já lovím jeho spodní čelist.

Čoky se sice rorzčilovala, že si hrajeme jen spolu a ona nemůže tak hluboko, ale taky se trošku osvěžila a po chvilce klasickýho ženskýho remcání, se tvářila, že je všechno zase oukej.

Mise byla splněna a pokračovali jsme dál na ranč, kde si užívají zase páničkové s těma jejich divnýma miskama po kterých se jim nechce vůbec dovádět, nebo to naopak trochu přehání. Únavou jsme se všichni postupně složili pod stůl. Čoky lehla jako mrtvolka sotva jsme přišli.

Já ji v jejím stylu hned následoval

a Kečík odpočíval jak jinak, než pozérsky, aby náchodou nepřišly pochybnosti o jeho charisma ani ve chvilkách kdy spí.

Ti co seděli u stolu se napapali a po chvilce bumbání, až se ozývaly věty jako "Verčo tys tu vosu vykouřila" nebo "Honzo, jak seš na tom s varlátkama"... jsme všichni uznali za vhodný vyrazit cestu zpět do svých pelíšků.