Venčení s Catcherem

Ze včerejška jsme opět plni zážitků. Nejdřív jsme spolu vyrazili do zverimexu, kde jsem si zkoušel různý náhubky, abych mohl cestovat těma velkýma krabicema, kde je plno lídí, strašný dusno a smrad. Paní zverimexová byla moc hodná, až přímo nadšená, jelikož za pultem seděl její hafík a co náhoda nechtěla, je to taky malina. Odnesli jsme si samosebou ten, kterej mě seknul nejvíc, abych byl před všema frajer a šli jsme se pochystat na procházku. Vyrazili jsme teda tím eMHáDé na sraz s novým kámošem, šíleným borderákem Catcherem. Přivítání proběhlo v pohodě, žádný vrčení ani ježení a tak jsme vyrazili kolem řeky na prochajdu. Kečík aportoval, já mu v tom pomáhal, ale protože mám ještě krátký nohy a k balónku se nešlo dostat jako první, kousal jsem ho aspoň do žgraně vždy když se vracel.

No a protože bylo neuvěřitelný dusno a my šli kolem řeky, Kečíkova panička nás zavedla ke splavu, kde začal balónek lítat do vody a já vodu opravdu miluju, takže jsme řádili, koupali se, běhali, otřepávali se a zase skákali do vody. Po chvilce se k nám přidala další psí kámoška, která s náma chtěla sdílet vodní radovánky a protože chtěla taky balónek a já jsem ještě malinká malinka, tak mě odstrkovala. V tom se ale v Kečíkovi objevil nějaký taťkovský pud a tu velkou černou bestii zahnal, aby si mohl hrát se mnou.

Po koupačce jsme vyrazili hledat místo, kde si dávaj páničci jejich misku s žlutou vodou a pěnou, protože jsou hloupý a nenapadne je napít se z řeky jak jsem to udělal já. Proběhlo krátký občerstvení a ťapkali jsme příjemně utahaní do svých pelechů. Už teď se těším, až nás zase taťka Keča někdy provětrá.