Druhý týden.

Tak nám skončil druhý týden. I když mám pocit, jako by jsme spolu byli od vždycky. Během týdne jsem přibral další kilo, už mám 12 a trošku. Přešli jsme na papání BARF. Ať si kdo chce co chce říká, nám to chutná a máme z toho radost. Já jsem sice vždycky trochu nervózní, protože pániček nešupne granule do misky, ale dělá před tím zdlouhavej rituál a tváří se hrozně důležitě jak všechno strká na váhu. Snad to časem vychytá. Ale o to víc jsem potom natěšenej. S hraním nám to jde taky dobře, včera už jsem třikrát po sobě donesl pánečkovi hozenej balónek až úplně k němu (normálně se zastavuju pár kroků před ním a čekám až si pro něj příjde) a podal jsem mu ho (myslím že na tom má velkou zásluhu Kečík, od kterýho jsem to obkoukal, děkujeme). Ke mě a sedni zvládáme hravě, pokud nás moc nerozptylují jiní hafani nebo poblblí cyklisti, to nám ještě nejde hned na poprvé, ale nakonec to vždy zvládneme.

Neděli jsme pojali ve stylu velkýho výletu. Nebylo nic domluveno, tak jsme po ránu vyrazili mrknout na vysočinu, jak se mají páničkovi rodiče a jejich malej Tobi. Tobi je krysařík, teď už vlastně starší pán, ale pořád plný sil. Cesta byla noproblemo, u ježdění už jsme se naučili usnout a nic neřešit dokud jedeme, jakmile zastavíme, tak vyskočím, aby mě pániček někam náhodou neutekl. Po příjezdu a koukání jak si lidi dávají kafíčko, jsme vyrazili na louky, pole, louky, kopce, pole, lesíky, louky, kopce... paráda, takovej výběh mě plně vyhovuje. Běhal jsem za balónkem, objevil co je to kukuřice a trochu ji rozcupoval a samozřejmě všechno co se mě vleze do tlamy a můžu aspoň kousek přenést.. kůry, šišky, klacky, šutry, kytičky..

Na oběd jsme se vrátili na chajdaloupku, kde jsem se napápnul a usnul jako mimino aspoň na dvě hodiny. Po probrání jsme ještě chvíli páchali naše balónkový hry a vyrazili zpět do Brna, kde už se na mě těšil pelíšek a ostatní hračky.